Pozitivní přístup se dá trénovat, stálý úsměv k tomu nepatří

Nejčastější omyl o pozitivním myšlení zní, že máte pořád působit spokojeně a špatné pocity zahánět. Funguje to obráceně. Kdo si nepříjemné emoce přizná, rychleji se přes ně dostane. Pozitivní přístup znamená spíš schopnost vidět vedle problému i to, co se daří a co můžete ovlivnit.

Znamená být pozitivní mít pořád dobrou náladu?

Ne. Smutek, vztek nebo strach jsou normální reakce na skutečné události a mají svůj smysl: upozorňují, že něco potřebuje pozornost. Snaha je přebít větou „hlavně buď v pohodě“ obvykle vede k tomu, že se emoce vracejí silnější.

Zdravě pozitivní člověk si řekne: tohle je teď těžké, a zároveň hledá, co s tím udělá. Realismus a naděje se nevylučují.

Proč si člověk pamatuje spíš to, co se nepovedlo?

Psychologové tomu říkají negativní zkreslení. Mozek dává větší váhu hrozbám a chybám, protože to našim předkům pomáhalo přežít. Jedna kritická poznámka šéfa tak přebije pět pochval a jedna hádka zastíní celý příjemný večer.

Vědět to pomáhá. Když se přistihnete, že hodnotíte celý den podle jedné nepříjemnosti, můžete se vědomě zeptat, co dalšího se ten den stalo.

Co dělat s myšlenkami, které se točí dokola?

Nemusíte je násilím měnit na pozitivní. Užitečnější je podívat se na ně jako na hypotézu, ne jako na fakt. Pomáhají jednoduché otázky:

• Jaký mám pro tu myšlenku důkaz a co jí odporuje?
• Co bych řekl kamarádovi, kdyby se mu stalo totéž?
• Bude to pro mě důležité za rok?
• Co z toho můžu ovlivnit už zítra?

Z věty „všechno zkazím“ se tak často stane „tenhle úkol se mi nepovedl a příště si nechám víc času“. Taková věta je pravdivější a dá se s ní něco dělat.

Má smysl zapisovat si, co se povedlo?

Ano, pokud to děláte konkrétně a krátce. Večer napište tři drobnosti, které byly dobré nebo za které jste vděční: chutná káva, dokončený e-mail, telefonát s mámou. Po několika týdnech si mozek zvykne podobné momenty během dne zachytávat sám. Obecné „mám se dobře“ nefunguje, chybí mu konkrétnost.

Jak moc náladu ovlivňuje tělo?

Víc, než si lidé připouštějí. Po dvou nocích krátkého spánku vidí každý svět temněji. Pravidelný pohyb, ideálně venku a za denního světla, zlepšuje náladu spolehlivěji než většina pouček. Hlad, dehydratace a alkohol zvyšují podrážděnost a druhý den úzkost.

Stejně působí i lidé kolem vás. Čas strávený s těmi, kteří vás podporují, a omezení zpráv a sociálních sítí, po kterých se cítíte hůř, jsou praktické kroky, ne luxus.

Kdy už nejde jen o přístup k životu?

Když trvá skleslost, ztráta zájmu, poruchy spánku nebo pocit beznaděje déle než dva týdny, může jít o depresi nebo úzkostnou poruchu. Ty se nedají vyřešit pozitivním myšlením a nejsou selháním vůle. Obraťte se na praktického lékaře, psychologa nebo psychiatra. Při myšlenkách na sebepoškození volejte linku první psychické pomoci nebo záchrannou službu na čísle 155.

Časté otázky

Dá se pozitivní přístup naučit, nebo je to povahou?

Dá se naučit, i když povaha hraje roli. Někdo má sklon vidět rizika, jiný příležitosti. Způsob, jakým o událostech přemýšlíte, se ale s tréninkem mění, podobně jako se zlepšuje kondice. Změna je pozvolná a projeví se po týdnech, ne po jednom dni.

Není pozitivní myšlení jen naivita?

Není, pokud nepopírá skutečnost. Naivní je čekat, že vše dopadne dobře samo. Zdravý optimismus naopak počítá s problémy a věří, že se s nimi dá něco udělat. Takový postoj lidem pomáhá lépe zvládat zátěž.

Co když mě negativní lidé v okolí stahují dolů?

Nemusíte se s nimi rozejít, stačí upravit, kolik času a energie jim věnujete. Pomáhá také změnit téma, když hovor sklouzne k neustálému stěžování, nebo otevřeně říct, že potřebujete mluvit o něčem jiném.

Zdroje

• Národní ústav duševního zdraví
• Ministerstvo zdravotnictví ČR, reforma péče o duševní zdraví