5 kroků, jak se přestat zbytečně omlouvat

„Promiňte, že obtěžuji.“ „Omlouvám se, jestli se pletu.“ Takové věty padají tak automaticky, že si jich často nevšimneme. Zbytečné omlouvání přitom slábne vaše sdělení a může vyvolat dojem nejistoty. Omluva má své místo tam, kde jste někomu ublížili nebo způsobili problém. Pět následujících kroků vám pomůže zachytit zbytečné omluvy, nahradit je lepší formulací a nepřijít přitom o slušnost.

Krok 1: Všimněte si vlastních omluv

Než něco změníte, musíte vědět, kolikrát a kdy se omlouváte. Týden si značte do poznámek, kdy vám slovo „promiňte“ uteklo. Stačí čárka u každého případu.

Často se ukáže vzorec. Například v e-mailech nadřízenému, při žádosti o pomoc nebo při vyjádření názoru. Pojmenovaná situace se snáze zachytí.

Nehodnoťte se. Jde o pozorování, ne o hledání viny. Samotná pozornost mnohdy sníží počet omluv.

Krok 2: Rozlišujte omluvu a uctivost

Ne každé „promiňte“ je omluva. Při procházení davem nebo oslovení cizího člověka jde o zdvořilost a nic proti ní nemáme. Problém nastává, když se omlouváte za něco, co není chyba.

Zeptejte se: udělala jsem něco, co někomu ublížilo, zdrželo ho nebo ho poškodilo? Pokud ano, omluva patří. Pokud ne, hledejte jinou formulaci.

Podobně rozlišujte omluvu a vyjádření soucitu. „Je mi líto, že se to stalo“ nemusí znamenat, že jste na vině.

Krok 3: Nahraďte omluvu poděkováním

Velmi účinná je změna směru. Místo „promiňte, že jsem tak dlouho neodpovídala“ napište „děkuji za trpělivost“. Sdělení je pozitivní a přesto slušné.

• Místo „promiňte, že obtěžuji“ řekněte „děkuji, že si na mě uděláte čas“.
• Místo „omlouvám se za zdržení“ řekněte „děkuji, že jste počkali“.
• Místo „promiň, že se ptám“ stačí „chtěla bych se zeptat“.

Podobné obraty se na začátku zdají nepřirozené. Po několika týdnech se stanou běžnou součástí řeči.

Krok 4: Škrtejte úvodní zaklínadla

V psaných zprávách vyškrtněte věty, které uvádějí sdělení slovy „jen bych se chtěla zeptat“, „nechci vás zdržovat“ či „možná je to hloupost“. Zpráva bez nich zní jistěji a čtenář rychleji pochopí, o co jde.

Před odesláním e-mail jednou přečtěte a hledejte slova jako „bohužel“, „trochu“ nebo „pouze“. Pokud nic neříkají, vynechte je.

V rozhovoru pomáhá krátká pauza. Než začnete, nadechněte se a začněte rovnou věcně.

Krok 5: Omluvte se pořádně, když je třeba

Když opravdu chybujete, omluvte se konkrétně. Pojmenujte, co se stalo, vyjádřete lítost a nabídněte nápravu. „Zapomněla jsem poslat podklady, omlouvám se, pošlu je dnes do čtyř.“

Vyhněte se zbytečným vysvětlením. Dlouhé zdůvodnění zní jako výmluva. Stačí jedna věta, pokud je pro druhého užitečná.

Omluva, která má váhu, je vzácnější. Pokud ji nepoužíváte na každý krok, druzí poznají, že ji myslíte vážně.

Časté otázky

Nezdám se bez omluv nezdvořilá?

Ne, pokud zůstanete uctivá. Slova jako prosím, děkuji a dovolte nesou zdvořilost lépe než automatické „promiňte“. Důležitý je tón a respekt k druhému.

Proč se omlouvám tak často?

Důvodů je víc: výchova, strach z konfliktu, snaha vyhovět nebo nejistota. Pokud vás omlouvání trápí a ovlivňuje vztahy či práci, může pomoci rozhovor s psychologem.

Jak reagovat, když mě druzí na omluvy upozorní?

Poděkujte jim za pozornost a zeptejte se, kdy si toho všimli. Konkrétní příklady vám pomohou při sledování. Nemusíte se hájit ani se za omlouvání znovu omlouvat.

Můj tip: Doporučila bych vybrat jednu situaci, třeba psaní e-mailů nadřízenému, a týden v ní omluvy nahrazovat poděkováním. Zúžený záběr se zvládá snáz než změna chování všude najednou. Další situace přidejte, až se první usadí.

Zdroje

• Národní ústav duševního zdraví
• Česká psychologická komora