Šest kroků, jak stihnout seminárku i diplomovou práci

Závěrečnou práci studenti nejčastěji nestíhají kvůli tomu, že psaní začne až s termínem odevzdání v dohledu, ne kvůli jejímu rozsahu. Práce se dá rozložit do šesti kroků, z nichž každý má svůj čas. Kdo je dodrží, nepíše poslední noc a nemusí řešit pokušení nechat si text napsat od někoho jiného.

Co se od závěrečné práce čeká

Seminární, bakalářská i diplomová práce ověřují, že umíte samostatně zpracovat téma: najít a vyhodnotit zdroje, položit si otázku a odpovědět na ni přiměřenými metodami. Diplomová práce navíc čeká vlastní přínos, třeba výzkum, analýzu nebo návrh řešení. Hodnotí se obsah, logika argumentace, práce s literaturou i formální stránka. Konkrétní požadavky na rozsah a úpravu najdete ve vnitřních předpisech fakulty, často i v podobě šablony.

1. Téma, které se dá zvládnout

Široké téma vypadá bezpečně, ale je to past. „Stres u studentů“ se nedá pořádně zpracovat ani na sto stranách, „zdroje stresu u studentů prvního ročníku během zkouškového“ už ano. Vybírejte téma, které vás aspoň trochu zajímá a ke kterému existuje dostupná literatura nebo data. Zadání si nechte schválit včas, ať víte, co přesně máte splnit.

2. Harmonogram od termínu zpět

Vezměte datum odevzdání a odečítejte. Poslední dva týdny nechte na kontrolu, tisk a nečekané potíže. Před tím počítejte s časem na připomínky vedoucího, na psaní jednotlivých kapitol, na výzkum a na rešerši. Rozdělte práci na úkoly, které zvládnete za jedno odpoledne. „Napsat teoretickou část“ je úkol na odklad, „shrnout tři články o adaptaci studentů“ už ne.

3. Literatura a citace hned od začátku

Ke každému přečtenému zdroji si rovnou zapište úplnou bibliografickou citaci a stránku, ze které čerpáte. Dohledávat to na konci zabere celé dny. Citační styl určuje škola, v Česku se často používá norma ČSN ISO 690. Pomůže citační manažer, který seznam literatury vytvoří automaticky.

Převzatou myšlenku vždy označte, i když ji píšete vlastními slovy. Školy práce kontrolují v systémech na odhalování plagiátů.

4. Osnova a první verze bez dokonalosti

Nejdřív si napište osnovu s nadpisy kapitol a pod každý dvě tři věty, co v něm bude. Potom pište nahrubo. První verze nemusí být hezká, musí existovat. Úvod napište až nakonec, protože teprve pak víte, co práce skutečně obsahuje.

5. Pravidelné konzultace s vedoucím

Vedoucí práce není kontrolor, kterého je potřeba se bát, ale člověk, který chce, abyste práci obhájili. Posílejte mu hotové části průběžně, ne celou práci týden před termínem. Na konzultaci přineste konkrétní otázky. Jeho připomínky si zapisujte a v další verzi ukažte, jak jste s nimi naložili.

6. Revize obsahu, pak formy

Nejdřív zkontrolujte, zda kapitoly odpovídají na otázku z úvodu a zda závěr nepřináší nic, co v textu chybí. Teprve potom řešte pravopis, číslování, odkazy na obrázky a tabulky a soulad s šablonou. Dejte text přečíst někomu dalšímu, cizí oko najde chyby, které už nevidíte.

Pomoc, která je v pořádku, a ta, která není

Konzultace s vedoucím, akademické psaní ve studijních centrech knihoven, jazyková korektura nebo rada spolužáka s metodikou jsou legitimní. Statistik vám může vysvětlit, jaký test zvolit. Nechat si ovšem práci napsat jiným člověkem a odevzdat ji jako vlastní je podvod. Vysoká škola může i dodatečně zahájit řízení o vyslovení neplatnosti obhajoby, takže riziko nekončí převzetím diplomu.

Když opravdu nestíháte, promluvte si s vedoucím nebo studijním oddělením. Posunutí termínu odevzdání bývá řešitelné, pokud o něj požádáte včas.

Zdroje

• Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách
• ČSN ISO 690, bibliografické citace
• Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy