Kytara mění život pravidelností, ne talentem

Z kytary se stává součást života ve chvíli, kdy na ni hrajete deset minut denně, ne tři hodiny jednou za měsíc. Talent pomůže, ale rozhoduje pravidelnost. Právě ona učí to, co se pak přenáší i mimo hudbu: trpělivost s vlastní nešikovností, soustředění a radost z malých pokroků. Začít můžete v jakémkoli věku a v tomto pořadí.

Ujasněte si, co chcete hrát

Lidé, kteří chtějí zahrát pár písní u táboráku, potřebují jiný postup než ti, kdo sní o klasické hudbě nebo o kapele. Pro doprovod písní stačí akordy a rytmus, klasika vyžaduje noty a prstovou techniku. Napište si tři písně, které byste za půl roku rádi zvládli. Budou vám kompasem při výběru nástroje i cvičení.

Pořiďte si nástroj, který se dobře hraje

Pro začátečníka je nejdůležitější pohodlí. Klasická kytara má nylonové struny, které méně bolí prsty, a širší hmatník. Akustická kytara s kovovými strunami zní jasněji a hodí se k písničkám, prsty si ale zvykají déle. Dětem a drobným lidem pomůže menší velikost.

Častou příčinou, proč lidé s kytarou skončí, je špatně seřízený nástroj se strunami vysoko nad hmatníkem. Hraní pak bolí a akordy nezní. Ať vám kytaru zkontroluje zkušený kytarista nebo nástrojář.

Naučte se ladit a správně sedět

Rozladěná kytara zní špatně, i když hrajete správně, a to začátečníka rychle odradí. Ladičkou nebo aplikací naladíte kytaru za minutu, dělejte to pokaždé před hraním. Seďte rovně, kytaru opřete o stehno a levou ruku nechte volnou, palec za krkem nástroje. Napjatá ramena znamenají, že tlačíte víc, než je potřeba.

Začněte čtyřmi akordy

S akordy G, D, C a E moll zahrajete překvapivě mnoho známých písní. Nejdřív je cvičte jednotlivě, pak přechody mezi dvojicemi. Pravá ruka zatím hraje jednoduchý rytmus dolů na každou dobu. Pomalé, ale plynulé přechody jsou lepší než rychlé s pauzou.

Bolest konečků prstů v prvních týdnech je běžná. Kůže zhrubne a bolest zmizí. Když bolí, udělejte si den pauzu, ne týden.

Hrajte krátce, zato každý den

Deset až patnáct minut denně přinese víc než dvouhodinové cvičení o víkendu, protože mozek i prsty si pohyby ukládají postupně. Mějte kytaru na stojanu na očích, ne v obalu ve skříni. Když ji nemusíte vytahovat, sáhnete po ní i jen tak mezi jiným.

Jednoduchý deník pokroku, kam si zapíšete, co jste ten den cvičili, ukáže po měsíci, kam jste se posunuli. To je přesně ta zkušenost, která posiluje sebedůvěru: viditelný výsledek vlastní vytrvalosti.

Dohrajte první píseň do konce

Vyberte si písničku ze svého seznamu, která obsahuje akordy, jež už znáte, a hrajte ji celou, i s chybami. Nezastavujte se při každém zaváhání. Zpěv k tomu přidejte, až budou přechody automatické. První celá píseň je zlom, odkdy přestává být kytara cvičením a začíná být hudbou.

Hrajte s ostatními

Společné hraní s kamarády, v kurzu nebo ve škole pro dospělé motivuje a zrychluje pokrok. Učíte se držet rytmus, poslouchat druhé a přežít, když se spletete před publikem. Kurz nebo lekce u učitele se vyplatí i tehdy, když se učíte z videí. Učitel totiž zachytí špatné návyky, které sami neuvidíte, třeba křečovité držení ruky.

Kdo se stydí, může začít s rodinou nebo s jedním přítelem. Pocit, že s vámi hraje někdo další, se těžko nahrazuje.

Zdroje

• Asociace základních uměleckých škol ČR
• Rámcový vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání