6 kroků, jak číst etiketu potravin a rozumět složení

Etiketa potravin obsahuje všechno podstatné, jen je třeba vědět, kam se dívat. Nejrychleji se zorientujete, když si ji projdete ve stejném pořadí: název, složení, alergeny, výživové údaje, datum a původ. Reklamní slogany na přední straně obalu o kvalitě moc nevypovídají, zato drobné písmo na zadní straně ano. Šest kroků vám pomůže vyhnout se překvapení a srovnat dva podobné výrobky za pár vteřin.

Krok 1: přečtěte si název výrobku

Název musí odpovídat skutečnosti. Jogurt, jogurtový nápoj a jogurtový krém nejsou totéž. Podobně se liší šunka, šunkový salám a masný výrobek. Názvy slouží jako první vodítko, co od výrobku čekat.

Pozor na obrázky. Fotografie ovoce na obalu neznamená, že výrobek obsahuje hodně ovoce. Záleží na složení.

Fantazijní názvy a slogany, třeba přírodní nebo domácí, nejsou vždy právně definované. Důvěřujte údajům v seznamu složek.

Krok 2: čtěte složení od nejvyššího podílu

Složky se uvádějí sestupně podle hmotnosti. První položka tvoří největší část výrobku. Pokud je v prvním místě cukr, jde o sladký výrobek bez ohledu na obal.

Dlouhý seznam neznamená automaticky špatný výrobek, ale informuje o míře zpracování. Přísady se označují názvem nebo kódem E, což není samo o sobě varováním. Mnohé jsou běžné látky, třeba kyselina citronová.

Procento hlavní složky bývá u některých výrobků uvedeno. Tam, kde je, porovnejte ho mezi podobnými výrobky.

Krok 3: zkontrolujte alergeny

Alergeny se v seznamu složek zvýrazňují, třeba tučným písmem. Patří k nim například lepek, mléko, vejce, ořechy, sója, ryby nebo celer. Seznam je závazný a stanoven předpisy.

Kdo má alergii, čte i upozornění typu může obsahovat stopy. Je dobrovolné, ale informuje o možné zkřížené kontaminaci při výrobě.

Složení výrobků se mění. I oblíbený produkt si před nákupem prohlédněte znovu, zvlášť u alergie.

Krok 4: porovnejte výživové údaje

Hodnoty se uvádějí na 100 gramů nebo 100 mililitrů, což usnadňuje srovnání mezi výrobky. Pozor na údaj na porci, kterou výrobce zvolil sám a může být nerealisticky malá.

Všímejte si energie, tuků, z toho nasycených, sacharidů, z toho cukrů, bílkovin a soli. U soli a cukru pozorujte, zda výrobek není nadměrně bohatý.

Údaje berte jako celek. Jedna číslice nerozhoduje, záleží na tom, jak často výrobek jíte a v jakém množství.

Krok 5: datum a skladování

Rozlišujte datum spotřeby a datum minimální trvanlivosti. Datum spotřeby je závazné u rychle se kazících potravin, třeba masa nebo chlazených pokrmů. Po něm výrobek nejezte.

Datum minimální trvanlivosti říká, do kdy si výrobek zachovává kvalitu při správném skladování. Po jeho uplynutí může být potravina stále v pořádku, posuďte ji podle vzhledu, vůně a chuti.

Řiďte se podmínkami skladování. Chlazený výrobek ponechaný v teple se může zkazit dřív, než udává datum.

Krok 6: ověřte původ a výrobce

Na etiketě najdete jméno nebo firmu výrobce či distributora, a u některých potravin i zemi původu. U masa, ovoce nebo zeleniny je údaj o původu povinný.

Nepleťte si místo balení se zemí původu suroviny. Údaj vyrobeno v určité zemi nemusí znamenat, že pocházejí odtud všechny složky.

Pokud máte pochybnosti o označení, obraťte se na výrobce nebo na dozorový orgán. Kontroly potravin provádí Státní zemědělská a potravinářská inspekce.

Časté otázky

Znamená číslo E vždy něco nezdravého?

Ne. Kód E je jen označení přídatné látky schválené v Evropské unii. Mnohé jsou přírodního původu, například kyselina askorbová. Posuzovat je třeba konkrétní látku, ne samotné označení.

Jak poznám, že je výrobek hodně slazený?

Podívejte se na řádek cukry ve výživových údajích a na pořadí v seznamu složek. Cukr může mít různé názvy, třeba glukózový sirup nebo dextróza. Pomůže porovnat dva výrobky na 100 gramů.

Má smysl sledovat označení bio?

Označení bio znamená, že výrobek splňuje pravidla ekologického zemědělství a je kontrolován. Neznamená to automaticky, že je zdravější nebo že obsahuje méně cukru. Složení čtěte stejně.

Zdroje

• Státní zemědělská a potravinářská inspekce
• Státní zdravotní ústav